Jak se to mohlo vlastně stát ?

Útok na Izrael byl neočekávaný, a to i pro izraelskou armádu a tajné služby. Jak je to možné? Relativně snadno. Hamás, s téměř jistou podporou Teheránu, udělal jednu malou změnu v taktice při přípravách této války, která je největším zločinem na židech od holocaustu za druhé světové války. Ta změna byla až primitivně jednoduchá – nepoužíval pro komunikaci a plánování ani počítače, ani telefony. To vše Izraelci monitorují a Hamás si je toho dobře vědom. Takže jednoduše izraelská tajná služba měla falešný pocit, že se nic neděje ani se nic nechystá. A pokud od teď nebudou členové Hamásu mrtví nebo u nich nebudou Izraelci často provádět domovní prohlídky a pečlivě a poctivě je vyslýchat, dokud z někoho něco nevypadne, bude se to dříve či později opakovat. Monitorovat elektronické komunikace prostě a jednoduše nestačí, zejména pokud si ji nepřítel uvědomuje, že jsou monitorovány. A toho si palestinští teroristé jsou vědomi. Vědí, že taktika nekomunikovat elektronicky uspěla více než dobře, proto Izrael musí změnit i svoji taktiku. Po tom, co Hamás s podporou řady Arabů (nikoliv všech) provedl tento útok,
Je jediná možnost Gazu zcela vyčistit od Hamásu i dalších menších teroristických skupin i když to nebude jednoduché a následně situaci pečlivě monitorovat aby se to co se děje nemohlo opakovat v budoucnu.
Ale dlouhodobé řešení ještě není na stole, teď se řeší jak zastavit déšť přilétajících raket na Izrael a eliminovat schopnosti Hamásu zaútočit pokud možno úplně.